Experimentální tavba bronzu ve Štramberku 2023

Nejprve se musí uplácat pec z písku, keramické hlíny, vody a trávy.

Potom musíte pec vysušit - okolo sebe posbíráte klacíky a rozděláte v ní oheň.

V mezičase můžete koukat kolem sebe, jak je na tom světě krásně.

Nebo můžete lidem ukazovat, co jste vyrobili minulé ročníky.

Také můžete opracovávat odlité věci, ke kterým jste se nedostali v průběhu roku. Zde se upravuje srp z bronzu bronzovým kladivem odlitým v minulých letech. U tohoto kladiva jsme zachovali nálitek, který jsme jen poupravili, aby se s kladivem daly provádět jemnější práce.

Jakmile je pec suchá, tak můžete začít dmýchat naplno. Ke dmýchání používáme dva měchy a důmyslné dmýchací zařízení.

Do pece umístíte tyglík s materiálem, ten jsme měli předpřipravený na různé poměry mědi a cínu. Poté dmýcháte tak dlouho a intenzivně dokud vám kov neteče jako voda. U bronzu obecně platí +/- 960° (záleží na poměrech mědi a cínu).

Ti, kteří zrovna nefoukají, opracovávají nástroje.

V závěrečné fázi, kdy už kov skoro teče, je potřeba intenzivně fučet.

Zde jsou formy, které si dáte do pece předehřát na 200°. Formy jsou keramické/šamotové, předem vypálené. Lejeme na ztracený vosk. Tzn. že předmět, který si chcete z kovu odlít si nejprve musíte vymodelovat z vosku i s nálitkem, obalit jemnou keramickou hlínou, vypálit. Během výpalu vám vosk vyteče a ve formě tím pádem zůstane dutina, do které pak nalejete žhavý bronz a po zchladnutí a rozbití formy budete mít svůj předmět z kovu.

Kovář Loki kontroluje, jestli už kov teče. Bronz musí být tekutý jako voda, jinak vám rychle ztuhne, ucpe formu a vyjde vám zmetek.

Bronz teče, tzn. že se tyglík může vyndat a tekutý kov můžete nalít do předehřátých forem. Pokud formy nepředehřejete, tak vám popraskají a kov vyteče nebo se vám na předmětu vytvoří taková "pankáčská číra", která budete muset zbytečně brousit.

Za pecí je kyblík s pískem, ve kterém jsou už bronzem naplněné formy. V písku "chládnou". Po pískovém zchladnutí a ztuhnutí se dají finálně zchladit do kýble s vodou.

Chladnutí forem ve vodě. Nesahat holýma rukama.

Po vodní lázni se formy můžou rozbít. Předmět stále může být horký. Záleží na velikosti. Malá šipka by už byla v pohodě, ale větší předměty jako kovadlina, sekera jsou pořád dost horké.

Povedlo se. Všechen bronz zatekl kam měl, nic se neucpalo, nepopraskalo, nevyšel zmetek. Tento pokus můžeme tedy považovat za úspěšný. V další fázi se odřízne nálitek (taková ta trychtýřovitá věc, která vytrčuje ze sekerky a nemá na ní co dělat), obrousí se mírné výrůstky, poladí se ostří, nasadí na toporo a může se sekat.

Tady je příklad letošního zmetka. Toto mělo být další kladivo, ale materiálu bylo ve formě málo, čili bychom neměli na co to kladivo nasadit. Co děláme se zmetky? Buď si je necháme do výuky jako příklad, kdy se to nepovede nebo je přetavíme a zkusíme to znovu. Přetavovalo se i v době bronzové, takže se dá říct, že vlastně i tento pokus vyšel. Tohoto zmetka jsme přetavili.

Zde je další zmetek. Tady materiál nezatekl všude. Chybí kousek ostří a částečně je i popraskané. Tuto sekerku jsme si nechali do výuky a nepřetavili ji.

Tady je přehled úspěchů z minulých taveb. Na slunečním symbolu (kolečko s křížkem) je vidět celý postup výroby - vymodelování předmětu z vosku i s nálitkem, oplácání hlínou, vypálení formy, kdy vám pak vosk vyteče a uvnitř formy zůstane po voskovém předmětu otisk/dutina, pak formu předehřejete během tavby na 200°, nalejete do ní tekutý bronz, zchladíte v písku, pak ve vodě, rozbijete formu, vyjmete předmět, odstraníte nálitek a pak už si jen pohrajete s broušením a leštěním povrchu, aby jste to měli krásně "zlaté".

Druhý den tavby jsme odlili štramberký "Meisterstück", dýku typu Gamów, která je thrácko-kimerijského původu z Příčernomoří. Je to přechod mezi dobou bronzovou a železnou. Čepel dýky je železná, prolamovaná rukojeť bronzová. Jedná se tedy o bimetalický nástroj. Byla nalezena na Kotouči v roce 1944 spolu s bronzovými náramky. Originál, stejně jako ostatních předmětů, které odléváme, můžete vidět v expozici Muzea Šipka ve Štramberku. Tato dýka tam ale bude bez železné čepele - ta bohužel neodolala zubu času. V dalším kroku je u dýky potřeba odstranit nálitek (ta trychtýřovitá věc co trčí na konci rukojeti) a tyčinky po obou stranách, dál dočistit bordel z formy a vyleštit slinami, pískem, popelem a jelenicí.

Není to úplně top, ale už to alespoň vypadá jako dýka.

Zde forma byla málo předehřátá a pukla, ale kov stihl ztuhnout a nevytekl. Ale pravděpodobně se v puklinách vytvoří "pankáčské číro".

Vidíte to, je tam "číro", které se musí odstranit. A také ten nálitek dole.

Nesmí chybět sluneční symbol. Pohledem na Kotouč od Poodří zjistíme, že mezi jeho dvěma vrcholy vychází Slunce, což pro lidi v minulosti muselo být zřejmě magické a možná proto se na Kotouči našlo sedm bronzových pokladů z doby bronzové a jeden poklad z pozdní doby kamenné (obří měděný brýlovitý závěsek a obří stříbrná puklice - nejstarší dosud známý stříbrný předmět na sever od Alp). U slunečního symbolu se odstraní nálitek, obrousí se krupičkový povrch, a přeleští.

Ještě klasické porovnání dýky v muzeu, a můžeme se těšit na příští rok. Co budeme tavit je zatím otázka. Břitvu? Masivní náramky? Nákrčníky? Sekery? Kladiva? Nebo meč?